Lesní družstvo vlastní lesní honitbu o výměře 1176 ha. Tuto honitbu provozuje ve vlastní režii. V honitbě družstva se vyskytuje mnoho druhů zvěře.
Namátkou jmenujme alespoň některé:
– Jelen evropský (Cervus elaphus) – zvěř vysoká
– Srnec obecný (Capreolus capreolus) – zvěř srnčí
– Prase divoké (Sus scrofa) – zvěř černá
– Muflon evropský (Ovis aries musimon) – zvěř mufloní
– Zajíc polní (Lepus europaeus)
– Králík divoký (Oryctolagus cuniculus)
– Liška obecná (Vulpes vulpes)
– Bažant obecný (Phasianus colchicus)
– Holub hřivnáč (Columba palumbus)
– Sojka obecná (Garrulus glandarius)
O tuto zvěř se náležitě a profesionálně starají odborně vzdělaní zaměstnanci družstva. K výkonu práva myslivosti slouží vybudovaná síť mysliveckých zařízení a dvě lovecké chaty. Prestižní událostí lovecké sezony se staly již tradiční společné lovy na černou zvěř.
Jelen evropský , Cervus elaphus – spárkatá parohatá zvěř, u níž nosí parohy pouze samec,
který dosahuje hmotnosti až 250 kg -u nás 150 kg (po vyvržení), na rozdíl od laně, která je
poloviční; délka těla je asi 200 cm u jelenů a 170 cm u laní, výška v kohoutku 120-150 cm a 95-115 cm. Zbarvení naší jelení zvěře je obvykle červenohnědé s tmavou hřívou. Říje vrcholí ve 3. dekádě v září, jeleni troubí, řvou, ryčí, hukají, broukají či mrmlají. Pohlavně dospívají rok po narození (květen až červen), kdy rostou jelenům parohy postupně špičáka,
(vidláka), šesteráka, osmeráka, desateráka či dvacateráka či ještě silnější. K vytloukání
dochází od července do září (staří dříve, mladí později), ke shazování od konce února do května. Zimním ohryzem kůry a jejím letním loupáním působí jelen evropský při nepřiměřeně vysokých stavech
významné škody na lesních porostech.
Srnec obecný , Capreolus capreolus – naše původní a nejpočetnější spárkatá parohatá
zvěř, u níž má parůžky pouze samec, dosahující hmotnosti 15-20 (vzácně i více) kg (po
vyvržení), na rozdíl od samice vážící asi o 10 % méně, délka těla asi 130 cm, výška v
kohoutku 75 cm. Ocas je zakrnělý, srst v létě červenohnědá, v zimě šedohnědá. Říje vrcholí
na přelomu července a srpna. Pohlavní dospělost je dosažena ve 2. roce života. Parůžky
nasazují srnci v 1. kalendářním roce života, paličky brzy shazují, takže ročci nasazují
špičáka, vidláka či slabého šesteráka. Dospělí srnci vytloukají počátkem dubna a shazují
koncem října. Začátkem července srnci vystruhováním značí své říjné teritorium.
Prase divoké , Sus scrofa -spárkatá nepřežvýkavá zvěř dosahující hmotnosti u kňourů až
200 kg, u bachyň asi poloviční. Škára je kryta tmavohnědými až černými na hřbetě
prodlouženými štětinami. Černá zvěř má úplný chrup čili se špičáky proměněnými na stále
rostoucí zbraně u kňoura a háky u bachyň. Chrutí (páření) nastává pravidelně v listopadu až
lednu. V tomto období se připojují jinak samotářští kňouři k bachyním ovládajícím tlupy jejich
letošáků a lončáků. Březost trvá 3 měsíce, 3 týdny a 3 dny , načež bachyně metá 2-l0
podélně pruhovaných selat.
Zajíc polní, Lepus europaeus -býložravec z čeledi zajícovitých, Leporidae, vážící až 5,5 kg,
o délce těla do 75 cm s dlouhými zadními běhy a krátkým, svrchu černým pírkem. Dlouhé
slechy mají černé lemy, srst je převážně hnědá, bez zřetelného pohlavního dimorfismu.
Zajíc žije samotářsky nočním životem. Honcuje se od konce prosince do konce září (podle
počasí) a po 42 dnech má zaječka v průměru 3- 7 zajíčat 3-4krát do roka. Od počátku
osrstněná a vidoucí mláďata kojí zaječka 3-4 týdny . Zajíc pohlavně dospívá v 6. měsíci.
Dvourohá děloha umožňuje superfetaci.
Králík divoký , Oryctolagus cuniculus – příbuzný zajíce polního, má průměrnou
hmotnost 1,5 kg. Žije v koloniích v členitých norách na lehkých půdách. Páření
probíhá od února do srpna, březost trvá 28 dnů, samice má 4-5 vrhů do roka po 4-8
mláďatech. Ta se rodí v norách, holá a nevidomá, jsou kojena asi měsíc, pohlavně
dospívají po 5-7 měsících. Králík působil dříve škody okusem a ohryzem, nyní jsou
jeho stavy výrazně sníženy vlivem myxomatózy.
Liška obecná , Vulpes vulpes – šelma z čeledi psovitých (Canidae) o hmotnosti 5-9 kg a
délce těla 60-80 cm (oháňky 30-45 cm). Zbarvení je obvykle zrzavě červené, konec oháňky
(kvítek) má bílý. Loví v noci na 3-7 km², je masožravá, ale požírá i plody dřevin. Páří se
(kaňkuje) v lednu až únoru, po 52 dnech březosti vrhá v noře 3-8 slepých a hluchých liščat,
která vychovává asi 4 měsíce, ale která dospívají až za 10-12 měsíců.
Bažant – několik rodů čeledi bažantovití, řádu hrabaví. Větší, polygamně žijící ptáci s
výrazným pohlavním dimorfismem; kohouti jsou pestří, statnější než slepice a mají ostruhy.
Slepice jsou menší, nenápadně hnědavé, bez ostruh. Hnízdí zpravidla na zemi; kuřata jsou
nekrmivá. Bažanti se z mysliveckého hlediska dělí na chovné a okrasné.
K chovným bažantům se řadí různé formy druhu bažant obecný , Phasianus colchicus L.
Bažant obecný je přirozeně rozšířen v celé mírné Asii, od Čemého moře až po Japonsko. V
této oblasti vytváří 33 zeměpisných ras (poddruhů), které se shrnují do 6 nebo 7 větších
skupin. Různé poddruhy se od sebe liší hlavně zbarvením kohoutů.
Dospělí kohouti našeho bažanta obecného dosahují hmotnosti 1,3-1, 5 kg, slepice 0,9-1,2
kg. bažant obecný se u nás dokonale aklimatizoval. Již v dávných dobách se rozšířil z
bažantnic do okolní krajiny; dnes se na našem území vyskytuje všeobecně, s výjimkou
horských poloh. Nejlépe se mu daří v nížinách a mírných pahorkatinách, kde jsou pole prostoupena háji a lesíky s hustými křovinami, a kde je úrodná půda, dosti sypká pro hrabání. Bažant obecný je běžně řazen mezi polní kury; potřeba hřadovat v noci na stromech jej však nutí žít v lese nebo aspoň tam, kde rostou stromy. Potrava bažanta je smíšená, bylinná i živočišná, velice pestrá; v létě se živí hlavně hmyzem, v zimě hlavně semeny rostlin. Tok u nás začíná v březnu, někdy již v únoru. Jeden kohout se páří se 4-10 slepicemi; v chovu se počítá na 1 kohouta 6 slepic. Během dubna snáší slepice do jednoduchého hnízda na zemi 8-15 vajec. Délka inkubace je 22- 27 dní. Na vejcích sedí výhradně slepice, rovněž se sama stará o výchovu mláďat. Kuřata vodí do podzimního přebarvení; pak se rodiny rozdělují, bažanti tvoří větší hejna a začínají se toulat za potravou, zvláště podél řek a potoků.
Holubi , Columbidae – čeleď ptáků měkkozobých s vyvinutým voletem, hnízdících dvakrát do
roka. Holubice snáší vždy 2 bílá vajíčka, na nichž se oba rodiče střídají v sezení 14-18 dnů;
mláďata krmí kašovitou hmotou z volete asi 4 týdny. Holub doupňák (Columba
oenas), holub hřivnáč (C. palumbus) a hrdlička divoká (Streptopelia turtur) jsou ptáci tažní,
hrdlička zahradní (S.decaocto ) je stálá.
Sojka obecná , Garrulus glandarius – stálý pták z čeledi
krkavcovitých (Corvidae) nezaměnitelný modrými krovkami ručních letek. Hnízdí na
stromech v dubnu až květnu, sedí na 5-6 vejcích 16 dnů, oba rodiče krmí mláďata 3 týdny.
Živí se potravou rostlinnou (převážně semeny) i živočišnou (včetně ptačích vajec).